Rozhovor s Mgr. Pavlem Janusem, ředitelem Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, p. o.
Vaše škola je v rámci Karlovarského kraje poměrně unikátní, sdružuje velké množství oborů a poskytuje vzdělávání nejen mládeži, ale i dospělým. Jak zvládáte tento široký záběr činností a specializací?
Škola historicky vznikla jako jedna z původních divizí výrobního prostředí sokolovských hnědouhelných dolů a nesla si po celou dobu své více než 65leté historie závazek regionálního partnera zejména pro technické, později i pro moderní ekonomické a IT vzdělávání. Široký záběr je tedy reakcí na aktuální potřeby regionu. Její praktičnost je zvýrazněna zejména propojením střední odborné školy (SOŠ, maturitní obory) a středního odborného učiliště (SOU, učební obory). Jsme dnes jedinou technickou školou na Sokolovsku.
Zvládáme každoročně vzdělávat na 850 žáků a podporovat zájmy dalších cca 300 žáků základních i středních škol. Baví nás to, zatím. Karlovarský kraj nepatří mezi nejvzdělanější kraje v České republice. Na počet obyvatel významně dominuje v počtu žáků, kteří nepřechází ze základního vzdělávání do vzdělávání středního. Potřebuje tak významnou systémovou pomoc prostřednictvím norem a prostředků na podporu a motivaci v oborech jednoletých a dvouletých.
Jak velkou roli hrají v rozvoji školy evropské fondy?
Významnou, velkou. Asi sedmipatrovou, tedy pokud to převedu na investice do školního prostředí. Evropské fondy nás provází od jejich aktivace. Vždy jsme prostředky čerpali na to, abychom mohli školu posouvat vpřed a podpořit i regionální potenciál. Tzv. měkké peníze jsou stejně potřebné, jako prostředky do infrastruktury.
Propojování teorie s praxí je pro technické obory bezesporu důležité a Vaší škole se to daří skvěle. Jaký jste v tomto ohledu učinili pokrok a co plánujete do budoucna?
Praxi se snažíme s teorií propojovat od vzniku školy. I mých šest předchůdců to tak dělalo. Já to jenom reprodukuji. Je to ten nejsprávnější přístup k výchovně vzdělávacímu procesu. Právě v technické oblasti je její posun tak rychlý, že na ni školy velmi složitě reagují. Vzdělávání propojené s firemním prostředím může v určitých aspektech pomáhat. Je nesterilní a navazující na základy, které žáci získávají ve škole. Plánujeme posílení vlastní infrastruktury a systémové upevnění vztahů se zaměstnavateli.
Jakou roli v tomto propojování hrají pozice kariérového poradce a koordinátora spolupráce školy a zaměstnavatele?
Jsou to pozice, které škola potřebuje. Koordinátor u nás ve škole převzal pozici tzv. vrchního mistra pro venkovní pracoviště, jen s větší administrativou, která je dražší a může být „alibističtější“ než skutečný vztah založený na hlubší důvěře. Úlohu, kterou dříve plnili tzv. vrchní mistři plní teď koordinátor. Je to samozřejmě výhodnější a nové pro školy, které neměly tak pevné napojení na průmysl, jako naše škola.
Kariérový poradce je institut velmi důležitý, a to na všech nižších stupních. Vždycky jsem měl za to, že nejlepší kariérový poradce je rodič, ale to platí stále méně. Rodiče čím dál tím méně znají zájmy a vize svých dětí, nesnadno se orientují na regionálních i globálních trzích práce, složitě reagují na efekty, které s sebou doba přináší. Setkáváme se čím dál tím častěji s tím, že se rodiče chodí ptát na to, co by mohl jejich chlapec nebo mohla jejich dcera jednou dělat a co je pro ně nejvýhodnější a nejsnadnější. Kariéroví poradci jsou spíše moderátory, ale stále častěji i majáky svítícími na trh práce.
Spolupracujete s významnými firmami z Vašeho regionu. Jakým způsobem se podařilo s nimi navázat spolupráci?
Spolupráce, o které mluvíme, je už takřka důchodového věku, tedy skoro sedmdesátiletá. Samozřejmě stále spolupracujeme s regionálními či transformovanými firmami, ale stále častěji se na nás obrací firmy, které nově vstupují do regionu, či mění svoji výrobní strukturu anebo řeší generační problémy. Spolupráce, resp. její navázání, je jednodušší, než se zdá. Nejenom proto, že jsme jediní v regionu. Obrací se na nás i zaměstnavatelé z jiných regionů, protože vnímají náš způsob práce a přípravy žáků. Oceňují často komunikaci s koordinátorem spolupráce, ale i výsledky žáků. Těm se velmi úzce věnujeme od prvního ročníku. Žáci k nám přicházejí „od maminky“, tedy často bez návyků a základních dovedností, představ a motivace. Bohužel. Učíme je systému, trpělivosti. Přiznávám, že ne každý je vhodným typem. V regionu chybí technické dvouleté obory. Na tyto žáky většinou dopadá zátěž oborů tříletých, které jsou náročnější a obsáhlejší zejména v části teoretické. Firmy řeší podstatný problém, a to jsou lidské zdroje do výroby a služeb. Jsme schopni jej částečně uspokojovat. Přispívají k tomu motivační programy, stipendia, osobnější práce s žáky už v průběhu studia.
Vaše škola se pravidelně zapojuje do výzev šablon, dříve v OP VVV nyní OP JAK. Které aktivity jsou podle Vás nejvíce přínosné?
Dotační výzvy, např. i v podobě tzv. šablon, jsou příjemným řešením potřeb školy. Zjednodušenou formu výběru, podání i administrace vyrovnává poměrně malý rozsah možností.
Samozřejmě bychom rádi měli možnost s přidělenými prostředky pracovat dle potřeb školy, ale to už bychom toho chtěli moc. Pravidelně čerpáme už od „pravěkých dob“ jedné excelové tabulky. Měli jsme i pracovníka na plný úvazek, který prostředky a aktivity administroval. Čerpali jsme v řádech milionů. Teď bychom také potřebovali prostředky na administraci, stejně tak i navýšit odměnu, která v rozsahu mediánu není dostačující. Dorovnáváme často potřeby z vlastních zdrojů.
Čerpáme prostředky na Koordinátora spolupráce školy a zaměstnavatele, na Kariérové poradce i na Školního psychologa. Financujeme z dotace některé rozvojové aktivity žáků.
Plánujete zapojení do dalších výzev šablon?
Ano a rádi. Prostředků na zkvalitnění podmínek škol, zejména v Karlovarském kraji, není nikdy dost.
Už netrpělivě některé výzvy vyhlížíme.
Rozhovor byl veden korespondenčně.
