Rozhovor o projektu s Ing. Markétou Pošíkovou, projektovou manažerkou MAP IV na Kolínsku.
Cílem Místních akčních plánů v oblasti vzdělávání je vytvoření partnerství mezi školami, jejich zřizovateli a dalšími aktéry pro tvorbu strategického plánu. Jak se Vám v tomto ohledu daří tento cíl plnit na Kolínsku?
Budování partnerství je běh na dlouhou trať, ale na Kolínsku se nám daří držet směr i tempo. MAP pro nás není jen administrativní projekt, ale prostor, kde se lidé z různých prostředí skutečně potkávají a mluví spolu – ředitelé škol, zřizovatelé, učitelé, neziskovky, lidé z obcí. Pracovní skupiny, které v rámci projektu fungují, nejsou formální poradní orgány, ale živá místa výměny zkušeností. Často se tam rodí nápady, které by jinak vůbec nevznikly. A i když to někdy připomíná skládání složité mozaiky, když vidím, že školy začínají spolupracovat napříč obcemi, vím, že ten cíl naplňujeme – nejen na papíře, ale i v realitě.
Vnímáte strategické plánování v území v oblasti vzdělávání jako důležité?
Bez strategického plánování by to dnes už nešlo. Svět školství se mění rychleji než kdy dřív, a pokud chceme, aby školy měly šanci reagovat, musíme mít jasný rámec a společnou vizi. MAP nám v tom pomáhá – dává vzdělávání na Kolínsku směr, propojuje jednotlivé aktéry a umožňuje dělat věci systematicky, ne nahodile. Pro mě osobně je strategické plánování spíš než byrokratický úkol něco jako kompas. Díky němu víme, kam jdeme, a proč tam vlastně chceme dojít.
Jaké hlavní priority a konkrétní cíle jste si pro území Kolínska v rámci MAP stanovili a čím se odlišují od předešlých etap projektu?
V současné etapě se zaměřujeme hlavně na kvalitu výuky, podporu pedagogů a rovné příležitosti dětí. Hodně prostoru věnujeme moderním didaktickým přístupům – badatelské a projektové výuce, využívání digitálních nástrojů nebo rozvoji kompetencí, které děti opravdu využijí v životě. Oproti minulým etapám jsme rozšířili i práci s investičními prioritami škol a podporu jejich zřizovatelů. A velkou novinkou je důraz na moderní didaktiku – snažíme se, aby učitelé měli nejen nástroje, ale i odvahu zkoušet nové věci. To všechno dohromady dělá z MAP IV o něco dynamičtější a praktičtější projekt než jeho předchůdce.
Jakým způsobem zjišťujete aktuální potřeby škol, zřizovatelů a dalších partnerů, aby plán skutečně odpovídal realitě v území?
Nejvíc se osvědčilo jednoduché pravidlo: mluv s lidmi a poslouchej. Děláme dotazníky, děláme analýzy, ale nejvíc informací stejně přinášejí osobní setkání. Když se člověk baví s řediteli, učiteli nebo zřizovateli napřímo, dozví se víc než z deseti tabulek. Snažíme se proto, aby MAP zůstal živým procesem – něco, co se vyvíjí podle reálných potřeb škol. A to znamená mít otevřené uši i mysl. Někdy je to o tom slyšet i nepříjemnou pravdu, ale právě ta bývá nejcennější.
Které konkrétní formy spolupráce mezi školami, zřizovateli a dalšími aktéry se na Kolínsku nejvíce osvědčily?
Určitě fungují pracovní skupiny – jsou to takové malé laboratoře nápadů. Lidé tam mluví o konkrétních problémech a často společně hledají řešení. Skvělým příkladem spolupráce je i sdílení výukových pomůcek mezi školami – když si škola z malé obce půjčí badatelský kufřík a hned ho druhý den využije v hodině, tak to dává smysl. Důležité je i propojování škol se zřizovateli – když si obě strany naslouchají, přestává být komunikace o investicích „bojem o rozpočet“ a stává se společným plánováním. A nakonec, velkou roli hraje i neformální rovina – obyčejné sdílení zkušeností, které se děje mimo tabulky a zápisy. Tam často vznikají ty nejlepší nápady.
Daří se do plánování zapojovat i rodiče dětí a veřejnost, případně jakou roli hrají v tvorbě a realizaci akčního plánu?
Zapojování rodičů je vždycky trochu oříšek. Všichni chceme, aby měli možnost mluvit do vzdělávání, ale ne každý má na to čas nebo chuť. My se snažíme přiblížit jim MAP srozumitelně – ukázat, že to není projekt „pro někoho nahoře“, ale něco, co má přímý dopad na jejich děti. Zapojujeme je do veřejných setkání, do anket, informujeme přes web i sociální sítě. A když se podaří, že rodiče přijdou s vlastním podnětem nebo se zapojí do školní aktivity, je to obrovská přidaná hodnota. MAP bez lidí zvenku by byl uzavřený svět – a to nechceme.
Jaké vidíte největší výzvy a příležitosti pro další rozvoj spolupráce ve vzdělávání na Kolínsku po skončení aktuální etapy projektu MAP?
Největší výzva bude udržet energii, kterou se podařilo nastartovat. Projekty končí, ale vztahy mezi lidmi by měly zůstat. To je pro mě klíčové – aby školy, zřizovatelé i další partneři pokračovali ve spolupráci i bez nutnosti „projektového rámce“. Samozřejmě nás čekají i věčné otázky financování, administrativy a času, kterého je vždy málo. Ale já v tom vidím i velké příležitosti. Kolínsko má silné školy, aktivní pedagogy a rostoucí komunitu lidí, kteří vzdělávání berou vážně i s lehkostí. Když se podaří tuhle kombinaci udržet, jsem přesvědčená, že vzdělávání na Kolínsku má před sebou opravdu dobré roky.
FOTO: Archiv projektu
