Je nutné ukládat do repozitáře všechna podkladová data? Jak postupovat v případě veřejně dostupných materiálů (např. legislativní texty) a rozhovorů, které nelze běžně zveřejňovat nebo po anonymizaci/pseudonymizaci nejsou využitelná pro další výzkum?
Do repozitáře je nutné ukládat taková podkladová data, která umožňují ověření výsledků výzkumu a mohou případně sloužit dalšímu vědeckému využití. Nejde tedy o povinnost ukládat veškerá data, ale o ta data, z nichž vycházejí závěry výzkumu a která mohou být relevantní pro jejich interpretaci či ověření jinými výzkumníky. Veřejně dostupné materiály, jako jsou například legislativní texty, není nutné do repozitáře ukládat; stačí na ně odkazovat prostřednictvím řádné reference v samotném článku. V případě rozhovorů je situace individuální a je vhodné ji posuzovat s ohledem na oborové standardy. Při rozhodování je vhodné zohlednit, nakolik jsou rozhovory podstatné pro ověření závěrů výzkumu, do jaké míry by jejich zpřístupnění umožnilo jiným výzkumníkům porovnat interpretaci dat a zda mohou mít potenciál pro další vědecké využití, například při aplikaci jiné metodologie nebo při pohledu z jiného oboru. Pokud by další výzkumník mohl díky těmto datům posoudit, zda rozdílné závěry vyplývají z odlišných dat nebo z jejich interpretace, má smysl data do důvěryhodného repozitáře uložit. Naopak pokud po anonymizaci či pseudonymizaci data ztrácejí výpovědní hodnotu a nelze předpokládat jejich další smysluplné využití, jejich ukládání do repozitáře nemusí být nezbytné.